Někdo moudrý kdysi řekl, že ten, kdo zapomene na svou minulost, je odsouzen k tomu, prožít ji znovu. Možná proto se na Tetíně rozhodli uspořádat v předvečer kulatého výročí dne, který odstartoval sametovou revoluci, přátelské setkání obyvatel i návštěvníků. Zavzpomínat na pátek 17. listopadu 1989 a události, které následovaly. Ale také dát vzkaz nastupující generaci, že tu svoboda vždycky nebyla. A že tu navždycky taky být nemusí.
Ale dost bylo patosu. Ono to nebude zas tak vážné. Nějací příslušníci sice možná přijedou, ale nebudou mít červené barety, ani bílé helmy a obušky. Zvonění klíčů a sborové „Kde domov můj…“ je jistě odradí od choutek na násilné potlačení (ne)povoleného shromáždění. Takže nakonec u občerstvení zahrnujícího svařák z vinotéky, před kterou se to všechno bude odehrávat, všichni účastníci poklidně vyčkají na odpálení ohňostroje a potom se spořádaně rozejdou do svých domovů nebo někam úplně jinam
