První pokus „nezvolenému“ prezidentovi nevyšel
Miloš Zeman miluje cestování a ví se to o něm dávno. Na konci 90. let minulého století jezdil legendárním Zemákem (předvolební agitační autobus – pozn. autora), dnes se již přemísťuje jinak. Z kontinentu na kontinent vládním letadlem (ale když je příležitost, nepohrdne ani pozváním na palubu soukromého tryskáče) a po vlastech českých, moravských a slezských pak většinou v koloně limuzín, která bývá dlouhá, jak pověstný týden před výplatou. Způsob, jakým bude pan prezident cestovat, je plně v jeho moci určit. Ne tak již cílové destinace jeho spanilých jízd. Jsou totiž místa, kam by se rád podíval, kde ho ale nejsou ochotni nadšeně a s velkou pompou vítat. Jedním z nich byl ještě v loňském roce Beroun. Starostka Endrlová, která stála v čele města ve chvíli, kdy zaměstnanci prezidentské kanceláře poprvé projevili zájem připravit cestu Miloše Zemana do jejího města, nezajásala. Dokonce na otázku, zda by si přála návštěvu prezidenta, upřímně odpověděla, že ne. Z dobře informovaného zdroje víme, že byla (v případě nutnosti) připravena v rámci respektování funkce hlavy státu prezidenta přivítat a oficiálně přijmout, o nějaké aktivní spolupráci na přípravě setkání s občany ale nemohla být ani řeč. Vysloužila si za to od mnohých obdiv, ale i ostrou kritiku. V podstatě ale lze říct, že respektovala většinový názor voličů svého města. Beroun si totiž Miloše Zemana za svého prezidenta nevybral.
Exkurz do historie
Nikdo z Kurýru nenašel čas na to zapátrat, který prezident a kdy byl v Berouně na návštěvě naposledy. Za redakci tak touto cestou děkuji kronikářce města paní Marii Kopřivové, která si dala tu práci, a informaci vypátrala. A nejen to, navíc se o ní s námi podělila. Díky jejímu úsilí vám tak můžeme sdělit, že posledním prezidentem, který naše město oficiálně a se všemi poctami navštívil, byl přesně před šedesáti lety soudruh Antonín Zápotocký. Podle dostupných pramenů tenkrát neřečnil na náměstí, ale stříhal pásku v nově rekonstruovaném kulturním domě Plzeňka.
Napodruhé úspěšně
Když usedl 9. února do křesla nový starosta, bylo jasné, že se ve městě řada věcí změní. Minimálně v politické rovině, protože na rozdíl od Šárky Endrlové, která nikdy nebyla spojena s žádnou stranou, Ivan Kůs je angažovaný hodně a „odvždycky“. A protože rozhodnutí zda někoho pozvat či nepozvat je v rukou nejvyššího představitele města, dostal Zeman šanci. Beroun se tak s největší pravděpodobností dostane po čase opět do hlavních zpravodajských relací celoplošných televizních stanic. Prezident tu nebude na „domácím hřišti“ a měl by být připraven to, že někteří diváci nebudou na jeho straně. Do karet mu nehraje ani skutečnost, že z „pražské kavárny“, která je po nedávné čínské návštěvě hlavního města pořád dost naštvaná, je to na berounské náměstí jen kousek. Bylo by tak nanejvýš divné, kdyby se pod pódiem neobjevily žádné červené karty a trenýrky.
Druhý exkurz do historie, tentokrát se zajímavým přesahem do současnosti
Skutečnost, že Zeman přijede besedovat s občany šedesát let po Zápotockém, který tu otevíral po rekonstrukci Plzeňku je náhoda, která nemá hlubší význam. Je tu ale ještě jedna zajímavá paralela s minulostí, tentokrát poměrně nedávnou. Pokud prezidentův mítink začne přesně podle plánu, stane se tak nikoli na den, ale téměř na hodinu přesně pět let poté, co 19. dubna 2011 „padl“ na zasedání zastupitelstva (které probíhalo vzdušnou čarou pár desítek metrů od náměstí) starosta Havel. Jedním z klíčových hráčů, kteří ho tehdy postavili mimo hru, nebyl nikdo jiný, než právě Ivan Kůs. Navíc to bylo rovněž v úterý! Kdo by tehdy dokázal odhadnout, jaké důsledky jedno hlasování o důvěře starostovi pro město za pár let přinese.
