Chtěl hrát fotbalistu, ale nakonec jen tahal za šišku…

15.8.2018 - autor: Jiří Prošek
V květnu letošního roku měl v kulturním domě Plzeňka premiéru muzikál Pozor, padá šiška! Je to pravděpodobně první autorský muzikál, který kdy v Berouně vznikl. Nejen o Šišce, ale také o plánech do budoucna, jsem si povídal se spoluautory, bratry Petrem a Vítem Lidinskými.
Chtěl hrát fotbalistu, ale nakonec jen tahal za šišku…

Jak dlouho se Šiška klubala na svět?

Petr: Odstartovali jsme loni v létě Vítkovou rodinnou dovolenou. Nejspíš se na ní dost nudil, protože napsal většinu písničkových textů. Potom už stačilo zavřít manžele Zdeňka a Šárku Urbanovských na jeden večer do místnosti bez oken a rázem bylo zaděláno. Zdeněk napsal většinu hudby a Šárka souhlasila, že bude režisérkou a postará se o scénografii.

Vítek: Potom už následovaly jen samé drobnosti. Hudební aranže, nahrávání ve studiu, casting, zkoušení s hlavními zpěváky a kapelami, příprava scény, a tak dále, a tak dále. Nakonec se zapojilo okolo třiceti nadšenců, kteří projektu věnovali obrovské úsilí a spoustu času. Samozřejmě u toho všichni chodili do práce, takže muzikálu věnovali víkendy, večery, dovolené… Každý tolik, kolik mohl. U mě je to čím dál lepší. Moje žena už totiž počítá s tím, že všechny volné dny v létě skládám. A každý rok méně a méně protestuje J.

V Šišce figurujete oba „jen“ jako textaři. Není vám líto, že jste se nedostali na jeviště?

Vítek: Chtěl jsem si zahrát jednoho z malých fotbalistů. Ale s výškou přes 2 metry jsem úplně nezapadl. Tak mě alespoň nechali v portálu tahat šišku. Tvrdá ruční práce. Po několika výtvarných úpravách měla hodně přes 5 kilo.

Petr: A také se ukázala jako nejméně spolehlivý vystupující. Namísto padání občas jen smutně visela a někdy naopak padala ve chvílích, kdy ji nikdo nečekal.

V muzikálu s dětmi vystoupil také jeden speciální host. Jak se vám spolupracovalo s Ivou Pazderkovou?

Petr: Výborně. Krom toho, že Iva zvládla na jedničku roli obtloustlého, hrubého a kníratého řidiče autobusu, pomáhala jak dospělému realizačnímu týmu, tak dětem s jejich divadelní přípravou. Má hromadu zkušeností, takže pro nás její rady a praktické zkušenosti byly neocenitelné.

Je těžké zapojit takovou mediální hvězdu do školního autorského muzikálu? Její diář je určitě naplněný na dlouho dopředu lukrativnějšími nabídkami.

Vítek: Za to mohou neocenitelné styky a konexe ředitele školy Pepy Štěpánka, který každoročně přemluví nějakou populární osobnost, se kterou koncertuje, aby u nás podpořila nastupující generaci

Podle reakce publika na Plzeňce soudím, že se muzikál líbil. Jak jste byli spokojeni vy?

Vítek: U takového projektu, jako je Šiška, nejde jen o publikum. Důležité je, aby byli spokojeni všichni, kdo přípravě muzikálu věnovali velkou část školního roku. Herci na pódiu, kteří se kromě vlastního zpívání museli sžívat se svou postavou a také se zvukovou technikou. Živý orchestr, složený z 25 žáků školy, který musel zvládnout nejen náročné aranžmá, ale také reagovat na dění na pódiu. No a v neposlední řadě všichni ti v zákulisí, kteří sice nehráli ani nezpívali, ale bez nichž by to nešlo.

A jak hodnotí muzikál herci a muzikanti?  Mluvili jste s nimi?

Petr: Už se těší na další díl.

Vítek: To nás na jednu stranu moc těší, ale také hodně zavazuje. Všichni čekají, že v novém školním roce překonáme ten minulý. Pro mě osobně je to každý rok složitější a složitější, protože člověk naráží na svoje limity. Ale děláme všechno pro to, abychom představení rozvíjeli.

Takže se můžeme těšit na Pozor, padá šiška 2?

Vítek: Dvojka to nebude. Snažíme se být každý rok originální jak tématem, tak písničkami. Osobně nemám dvojky rád. Až na Návrat do budoucnosti a Terminátora. Můžete sice zůstat u námětu, ale neujdete srovnání s jedničkou. Navíc mi přijde, že textově jsme už táborovou tématiku vytěžili. Děti by musely ve dvojce narazit na indiány nebo vzbudit medvěda grizzlyho. V tomto školním roce plánujeme muzikál ze školního prostředí. Jméno ani další detaily vám ale neřeknu, nechte se překvapit.

Petr: To je fakt. Neřekne nic, protože jméno ani detaily ještě neví:-)

Při tom všem, co obnáší příprava, mě napadá, jestli není škoda skončit jen u několika představení na Plzeňce?

Petr: Samozřejmě je. Proto jsme rádi, že na podzim vyrazíme s představením do Prahy. V Branickém divadle zahrajeme Šišku 13. října a 2. prosince. Pro všechny interprety bude určitě zážitek, hrát před pražským publikem a na opravdové divadelní scéně. Moc by se nám také líbilo v příštím roce uspořádat představení pod širým nebem.

Vítek: Naštěstí po nás zůstane navždy stopa díky studiovému cédéčku a DVD se záznamem živého vystoupení. A písničky jde také pustit on-line na Spotify, Apple Music, Deezeru nebo Youtube. Kromě zpívaných verzí máme navíc i karaoke variantu a pro táborníky tištěný zpěvník. Krom toho tajně doufáme, že by se Šišky mohla chopit nějaká jiná škola. A zahrála náš muzikál třeba na druhé straně republiky.

Máte do následujícího muzikálového roku nějaké tajné přání?

oba: Aby všem, kteří se budou podílet na textech, hudbě, aranžích, kulisách, zkouškách, přípravách na vystoupení a vystoupeních stačila za jejich tvrdou dřinu odměna, kterou můžeme nabídnout. Tedy hlavně dobrý pocit. Protože bez toho není šance, že něco dalšího vznikne. 

autor: Jiří Prošek